Oficiální anotace: Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.
Píše se rok 1977 a Oslo je zabalené do velké pokrývky sněhu a mrazu. Nastává nejchladnější rok od války. V lidech se díky blížícím se Vánocům probouzí pokojnost a sounáležitost. Olav Johansen však není typ člověka, kterého by tyto svátky přiměly k dobrým skutkům. Ba právě naopak. Je dyslektik, avšak miluje knihy. Slova se mu tak v hlavě často vyobrazí jinak, nežli jsou ve skutečnosti na papíře a omyl si uvědomí až později. Proto se mu stává, že má v mysli často jiný příběh a on tak díky tomu za cenu jednoho příběhu dostává příběhy dva. Díky tomu, že nedokáže řídit dostatečně nenápadně dostal sebe a další dva lidi do vězení. Nemůže obchodovat s drogy a s matematikou je na bodu mrazu. Sotva dokáže napočítat do deseti a pak ztrácí soustředění, což je hloupé, pokud má být člověk drogový dealer či vymahač dluhů. Příliš snadno se zamilovává a pak přestává sledovat obchodní zájmy. K čemu se tedy muž jako Olav hodí? Je skvělý v zabíjení a nemusí přitom ani řídit auto, zabíjí většinou lidi, kteří si to zaslouží a všechno se omezuje pouze na dva početní příklady. Situace se však zkomplikuje, když mu jeho šéf přiřadí nový úkol. Zabít jeho manželku.
Jo Nesbø je jistě autor, jehož jméno si při jeho vyslovení mnozí z vás automaticky spojí se severskou krimi. Přiznám se, že ačkoliv je samotný autor velice známý, čtený a mezi čtenáři tudíž i oblíbený, mé nutkání k četbě některé z jeho knih nikdy nebylo tak vysoké, abych tak učinila. Tedy až donedávna, kdy mi kniha Krev na sněhu ukázala, že i když člověk zprvu od knihy nic neočekává, po dočtení může být zcela nadšen.
Tím, že Krev na sněhu byla první kniha, která mnou od tohoto autora byla přečtena, a zároveň mimo jiné odstartovala i mé čtení severské krimi, neměla jsem možnost jakkoli srovnávat tuto knihu s autorovými ostatními díly. Na internetu se objevují názory, že Krev na sněhu svou kvalitou rozhodně nedosahuje na autorovu sérii Harry Hole, to já však nedokáži a tudíž ani nemohu potvrdit. Svým způsobem jsem ráda, že jsem v tomto ohledu nebyla vůbec ovlivněna a čtení si tak mohla užít bez předsudků či naopak velkých očekávání.
Příběh je vyprávěn z pohledu nájemného vraha, Olava, který si toho za svůj dosavadní život mnoho vytrpěl. V knize můžeme pozorovat, jak mu jeho nehezké dětství a celková minulost rapidně ovlivnila psychiku a neméně také jeho osobnost a charakter. Olav patří do té skupinky postav, které celou dobu četby držíte neviditelné pěsti a absurditu toho, že vlastně fandíte vrahovi, zcela přehlížíte.
Ačkoliv má kniha pouhých 150 stránek, na napětí a spádu rozhodně nestrádá. Děj na sebe již od začátku velmi hezky navazuje a svou čtivostí mě Krev na sněhu nenechala vydechnout až do úplného konce. Olav mi byl již od začátku sympatický a jeho myšlenkové pochody mne mnohokrát donutily i k zamyšlení se nad určitými věcmi.
Tím, že Krev na sněhu byla první kniha, která mnou od tohoto autora byla přečtena, a zároveň mimo jiné odstartovala i mé čtení severské krimi, neměla jsem možnost jakkoli srovnávat tuto knihu s autorovými ostatními díly. Na internetu se objevují názory, že Krev na sněhu svou kvalitou rozhodně nedosahuje na autorovu sérii Harry Hole, to já však nedokáži a tudíž ani nemohu potvrdit. Svým způsobem jsem ráda, že jsem v tomto ohledu nebyla vůbec ovlivněna a čtení si tak mohla užít bez předsudků či naopak velkých očekávání.
Příběh je vyprávěn z pohledu nájemného vraha, Olava, který si toho za svůj dosavadní život mnoho vytrpěl. V knize můžeme pozorovat, jak mu jeho nehezké dětství a celková minulost rapidně ovlivnila psychiku a neméně také jeho osobnost a charakter. Olav patří do té skupinky postav, které celou dobu četby držíte neviditelné pěsti a absurditu toho, že vlastně fandíte vrahovi, zcela přehlížíte.
Ačkoliv má kniha pouhých 150 stránek, na napětí a spádu rozhodně nestrádá. Děj na sebe již od začátku velmi hezky navazuje a svou čtivostí mě Krev na sněhu nenechala vydechnout až do úplného konce. Olav mi byl již od začátku sympatický a jeho myšlenkové pochody mne mnohokrát donutily i k zamyšlení se nad určitými věcmi.
Detektivní žánr moc nevyhledávám, ale Krev na sněhu pro mne byla velmi milým překvapením. Byla plná zvratů a nečekaných scén. Celkově to určitě není poslední dílo, které si od autora přečtu.
 |
| (Norsko, 1960) |
Jo Nesbø, současný norský spisovatel a hudebník, původním vzděláním ekonom a finanční analytik, zpočátku pracoval jako makléř a novinář. V roce 1997 odstartoval jeho literární dráhu kriminální román Netopýří muž, první detektivka, v níž vystupuje osobitý a nekonvenční kriminalista Harry Hole. Svému autorovi přinesla kniha okamžitě obrovský úspěch, Nesbø za ni obdržel Rivertonprisen, cenu udělovanou Klubem Riverton za nejlepší literární či dramatický počin s kriminální tematikou, a Glasnøkkelen, Skleněný klíč, skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román. Za své kriminální romány získal Jo Nesbø kromě výše zmíněných cen řadu dalších literárních ocenění. Celkem byly jeho knihy přeloženy již do 35 jazyků a vyšly ve 140 zemích světa. Jen ve čtyřapůlmilionovém Norsku se jich doposud prodalo jeden a půl milionu. zdroj
Žádné komentáře:
Okomentovat