Oficiální anotace: V troskách země, kdysi známé jako Severní Amerika, se rozkládá Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger Games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Dokáže šestnáctiletá Katniss přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska. Hunger games začínají...
Panem. Tak se jmenuje země, která povstala z popela toho, co se kdysi nazývalo Severní Amerika. Hlavní město, zářící Kapitol, překypuje bohatstvím, moderní technikou i vybavením a pojmy jako chudoba, nedostatek jídla či nemoci Kapitolanům nemusí vůbec nahánět strach. Kolem tohoto bezstarostného města se dříve nacházelo třináct krajů, každý s určitým zaměřením pro větší blahobyt Kapitolu. Jednoho dne se však tyto kraje společnými silami spojily a tím nastaly Temné dny vzpoury proti samotnému Kapitolu. Dvanáct jich bylo poraženo, třináctý byl vyhlazen. Smlouva o velezradě poskytla nové zákony zaručující mír a jako každoroční připomínka, že Temné dny nesmějí nikdy přijít znovu, vznikly Hunger Games. Z jednotlivých krajů je tedy každý rok vylosována jedna dívka a jeden chlapec ve věku od dvanácti do osmnácti let, kteří se v těchto hrách na život a na smrt utkávají. Vítězem však vyjde pouze jeden z nich.
Příběh je vyprávěn z pohledu Katniss Everdeenové, šestnáctileté dívky z dvanáctého kraje, která se v těchto hrách ocitne.
Trilogie Hunger Games jistě nepatří mezi ty, které by potřebovaly více pozornosti, protože té se jí od roku 2008, tedy po úspěšném vydání první knihy, dostává bezpochyby více než dost. Ačkoliv se tyto knihy řadí do žánru Young Adult, tedy žánru především pro mladé, americká autorka, Suzanne Collins, vytvořila dystopický svět plný krutosti a nemilosrdenství, který jistě vtáhne do děje i starší čtenáře.
Kouzlo knih jsem objevila asi před rokem, kdy se můj fanatismus ohledně filmů a seriálů zčistajasna jednoho dne vytratil, a nahradily jej knihy. Nemůžeme se tedy divit, že Arénu smrti, tedy první díl z trilogie, jsem otevřela až po téměř devíti letech od jejího prvního vydání. Obrovský boom ohledně těchto knih i filmů mě tedy zcela minul, a to sice, že jsem první film viděla před lety, ten mě však kromě námětu nějak více neoslovil. To se ovšem na druhé straně o knize říci nedá. Ano, prvotní překvapení ze zápletek pro mne nebyly takovým překvapím jako pro někoho, kdo dal přednost četbě před zhlédnutím filmu, ale i tak si mne autorka zcela získala díky čtivým stylem psaní a nádhernému vybarvení nového světa. 
Na knize též oceňuji mnoho akčních scén, které většinou v Young Adult knihách docela postrádám. Arénu smrti hodnotím tedy po přečtení pozitivně, nachází se zde mnoho chvil překvapení a čtenáři se tak snadno do příběhu začtou. Rozuzlení zápletek je vždy skvěle sepsáno. Doopravdy jde vidět, že Suzanne Collins má vše skvěle promyšleno a tyto knihy si svou popularitu získaly zcela právem.
Suzanne Collinsová se tvorbě pro děti věnuje už od roku 1991, kdy začala psát scénáře k televizním pořadům pro děti, například Clarissa Explains it All nebo Clifford´s Puppy Days. Několik pořadů, na nichž se autorsky podílela, bylo nominováno na prestižní televizní cenu Emmy.
Při práci na dětském pořadu Generation O! se setkala se spisovatelem Jamesem Proimosem, který ji přemluvil, aby zkusila napsat také nějakou dětskou knihu.
Když jednoho dne listovala Alenkou v Říši divů, napadlo ji, že venkovské prostředí příběhu se musí dětem, které podobně jako ona vyrostly ve velkoměstě, zdát neuvěřitelně vzdálené. Ve městě, jako je New York, se přece spíš než do králičí nory můžete propadnout do kanalizace. A když se vám to stane, jen těžko se ocitnete uprostřed čajového dýchánku. Co byste tam místo něj tak mohli najít? Právě o tom pojednává její prvotina, The Underland Chronicles (Podzemní kronika). Suzanne Collinsová žije v Connecticutu společně se svojí rodinou a dvěma divokými kočkami, které se usadily na jejich zahradě. zdroj
Filmová adaptace první knihy je podle mého názoru spíše průměrná. Jedná se určitě o film, který si může člověk pustit mnohokrát a jistým způsobem se na něj dá dívat, ale není to film, který by svého diváka nějak překvapil. Tím spíše pro skupinu lidí, kteří viděli první film a až potom četli knihu. Ve filmu je mnoho scén, které jistě pochopí a ocení fanoušci knihy, ale ne lidé, kteří do filmu jdou zcela slepě. Pouhý divák, který nečetl knižní předlohu, bude mít díky tomu během filmu jisté mezery v příběhy a neustále si klást otázky ohledně určitých věcí, které mu zůstanou bohužel do konce filmu nezodpovězeny.
Žádné komentáře:
Okomentovat